Jdi na obsah Jdi na menu
 


V pátek 7. března 2008 uhynula v Zoo Ostrava stará samice nosorožce tuponosého Dinah.

Dinah se narodila v roce 1970 v rezervaci Umfolozi v Jihoafrické republice a do naší zoo se dostala přes zoo ve Dvoře Královém nad Labem spolu se samce Natalem v roce 1974. Věk 38 let je v případě nosorožců věkem požehnaným, a proto můžeme říct, že nás opustila nosorožčí babička či spíše prababička. Byla jedním z nejstarších nosorožců chovaných v zoologických zahradách na celém světě. Ve volné přírodě se nosorožci dožívají zpravidla výrazně kratšího věku.

Dinah patřila k "silným ročníkům". V sedmdesátých letech se totiž do Zoo Ostrava dostalo několik velkých savců a jejich čas se právě v těchto letech chýlí ke konci. Ze staříků z let sedmdesátých stále ještě žijí např. samec hrocha Honza nebo samec nosorožce Natal.

Příčinou úhynu samice byla s největší pravděpodobností rakovina. Projevy nemoci zcela odpovídaly projevům zaznameným u starých nosorožců v jiných zoologických zahradách, tedy váhový úbytek v kombinaci s krvavými výtoky. Naše snaha o léčbu takto starého zvířete již neměla a ani nemohla mít žádnou reálnou šanci na úspěch.

V pavilonu nosorožců mohou návštěvníci vidět již pouze samce Natala, který je o rok mladší než uhynulá samice a tedy také již ve stařeckém věku. Nosorožci žili od svého příchodu do ostravské zoo (1974) ve stísněných prostorách bývalého pavilonu slonů a za celou dobu se zde ani jednou nerozmnožili. Z pohledu dnešní úrovně znalostí a vědeckých poznatků o těchto zvířatech je důvod, proč se v Ostravě nosorožci nikdy nerozmnožovali zřejmý. V době, kdy byli do naší zoo pořízení, se ale o zákonitostech reprodukce ani o sociálním chování těchto majestátných a ohrožených zvířat vědělo pramálo. Spíše skoro nic. Ze všech 5 žijících druhů nosorožců jsou totiž právě nosorožci tuponosí jedinými, kteří žíjí opravdu vysoce sociálně a proces výběru vhodného partnera pro reprodukci je u nich velmi složitý. I proto nemohlo vést párové držení pouhých 2 zvířat k úspěchu. A na větší rozšíření stáda se ve starém pavilonu na stávajícím místě se desítky let nedostávalo nejen peněz, ale ani prostoru.

Pavilon z počátku 60. let dnes pochopitelně nemůže odpovídat prakticky žádnému z přísných požadavků na chov, které jsou dnes na nové expozice zvířat v moderních zoo kladeny. Nepočítáme proto, a jako členové Evropské a Světové asociace zoologických zahrad a akvárií ani nemůžeme počítat, s pořizením nové samice do stávajících prostor.  

O teoretickém pořízení nové skupiny nosorožců lze uvažovat pouze za předpokladu výstavby nového pavilonu a celého chovatelského komplexu. Náklady na jeho vybudování by se ale pohybovaly v řádech desítek milionů korun. Vzhledem k mnoha jiným akutním prioritám i s ohledem na potřebu zajistit finance pro řadu dalších druhů zvířat i výrazným způsobem zlepšit služby návštěvníkům a modernizovat zastaralou infrastruktutu ostravské zoo, je tedy obnovení chovu nosorožců v Ostravě v dohledné době nereálné. Proto v případě úhynu stařičkého samce, který ale může nastat za rok, za 4 roky či třeba za několik měsíců, plánujeme demolici starého, prostorově stísněného a energeticky nesmírně náročného pavilonu. Na uvolněné ploše bychom pak rádi vybudovali prostorný výběh pro hrochy obojživelné s tolik chybějícím venkovním bazénem.

Obrazek

Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bohužel nežijeme v pohádce.

(Macík, 28. 9. 2008 12:31)

Určitě měla dlouhý život a určitě si ho užila.Tam nahoře se určitě dostala k andílkům, kteří jí také mají rádi.Kdyby, jsme žili v pohádkách byla by určitě nesmrtelná.Žijeme v tomto světě a smrt patří k životu.Ať se nám to líbí, nebo ne.